Recenze - Mrazení

Název: Mrazení

Autorka: Maggie Stiefvaterová

Knižní série: Vlci z Mercy Falls

Díl: 1

Počet stran: 344

Nakladatelství: Argo

Datum vydání: březen 2010

Překlad: Dominika Křesťanová

Anotace: Romance mezi vlkodlaky. Něžný milostný příběh prodchnutý působivou melancholií a tragikou. V lesích kolem amerického městečka Mercy Falls u kanadských hranic žijí vlci. Jednoho dne stáhnou z houpačky u nedalekého domu malou Grace. Pokoušou ji, al vlk se žlutýma očima ji odtáhne do bezpečí. Od té doby dívku fascinují, zvlášť její zachránce. Když o několik let později vlci napadnou Graceina spolužáka, chlapi z městečka vezmou pušky a uspořádají na ně hon. Jenže ten večer najde Grace na verandě svého domu postřeleného chlapce se žlutýma očima. Je to její vlk. Sam žije dva životy. Zimy tráví ve vlčí kůži se svou smečkou, v létě je na pár měsíců člověkem, než ho mráz promění zpátky ve vlka. Každý rok je však doba, po kterou může být člověkem, kratší. Sam ví, že přijde rok, kdy už na sebe lidskou podobu nevezme. Jenže ani on ani Grace se s tím nechtějí smířit, ne teď, když se konečně setkali. Jenže zima se blíží a Sam musí bojovat, aby neztratil sám sebe a taky Grace. Protože tentokrát už to bude navždy.

----------------------------------------------------------

Tentokrát popis děje vynechám, protože už tak je toho v anotaci řečeno mnoho. Takže pro začátek nedoporučuji číst anotaci před tím, než budete číst knihu. 

Ještě musím říct, že knížka se na děj moc nezaměřuje. Zaměřuje se spíš na postavy, které jsou moc pěkně vykreslené.

Postavy

Jak jsem řekla na začátku, knížka se nezaměřuje na děj, ale na dvě hlavní postavy a na jejich lásku. Samozřejmě myslím Sama a Grace. Grace je od incidentu, který se stal před šesti lety, vlky téměř posedlá (ze začátku jsem moc nechápala proč, když jí udělali to co udělali). Hlavně jedním z nich, tím s těma žlutýma očima, které ji každou zimu pozorují. Grace jako hlavní hrdinka příběhu mě příliš nezaujala, přišla mi taková "nemastná, neslaná" prostě taková nějaká. Ale když jde o Sama, tak se pere jako tygřice. A to se mi na ní líbí.

Za to Sam, to je něco naprosto jiného. Sama jsem si oblíbila téměř hned. V životě to neměl zrovna lehké. Když byl malý tak ho pokousal vlkodlak a on se stal jedním z nich. A jeho rodiče mu provedli opravdu ohavnou věc a on by zůstal sám, kdyby nepotkal Becka, jeho "náhradního otce".

Ze Samova vyprávění jsem začala sympatizovat s Beckem. Bohužel pro mě se v knížce objevil i mimo vyprávění a o moje sympatie přišel ve chvíli, kdy jsem zjistila co provedl dětem. Nakonec se ale vše vysvětlilo :)

Teplo vs. Zima

Ve většině knížek jsou vlkodlaci vyobrazeni jako ti, co se přeměňují za úplňku nebo jak se jim zachce. V Mrazení je to jinak. Všechno závidí na teplotě. Teplota a roční období v této knize hrají velkou roli. Vlky se stávají, když je se snižuje teplota, mají problém udržet se v lidské podobě. Jakmile ale nastane zima a mrzne vlkem zůstávají do doby, než se oteplí a nastane jaro nebo léto.

Myslím, že bez této myšlenky by tato kniha nebyla taková jaká je. Ztratila by totiž tu nejdůležitější zápletku jakou má.

Sečteno a podtrženo

Tuhle knížku jsem četla docela dlouho, ale ne proto že se mi nelíbila, ale proto že jsem neměla moc času na čtení, což mě mrzí. Ze začátku jsem měla docela problém s tím se začíst, zdálo se mi totiž, že se tam nic moc neděje a docela mě nudila. To se zhruba v polovině knížky změnilo a já jsem se začetla a nemohla se odtrhnout. Musím přiznat, v knížce je docela dost nudných pasáží. Ty se ale ve větším množství objevují na začátku, na konci už tolik ne. Když tedy zvládnete přelouskat začátek, tak se dostáváte do místa, kde to začíná být opravdu zajímavé. 

Co se mi moc líbí je to, že z knížky vyzařuje romantika a ze Samovi strany strach a touha bojovat o sama sebe.

Knížka je psána z pohledů obou dvou hlavních postav. Nevím proč, ale pohled Sama jsem měla o něco radši, nejspíš je to tím, že se mi líbí jeho "pohledy" do minulosti, ve kterých nám ukazoval, co všechno zažil.

V podstatě jsem měla ráda všechny postavy, až na Jacka, ten mi přešel jako totální idiot. Ještě Isabel, Jackovu sestru, jsem ze začátku neměla moc ráda, chovala se povýšeně a připadala mi jako klasická barbie. Postupem času jsem ji začala mít taky ráda a dokonce se na ni v dalším díle těším.

Knížka končí docela otevřeně, takže přemýšlím nad tím, že hned po Mrazení začnu číst druhý díl, který se jmenuje Váhání.

Ještě musím říct, že na tuto knížku mě nalákala hlavně ta úžasná obálka. Moc se mi líbilo i vnitřní pojetí knížky, některé strany měli podobnou grafiku jako obálka a vypadlo to moc pěkně.