Recenze - Vzpomínky na zítřek

Název: Vzpomínky na zítřek

Autorka: Cecilia Ahernová

Počet stran: 296

Nakladatelství: BB/art

Datum vydání: listopad 2010

Překlad: Ludmila a Tomáš Havlíkovi

Anotace: Tamara Goodwinová měla odmalička všechno, čeho se jí zachtělo. Narodila se v bohaté rodině, vyrůstala v honosném sídle s vlastní pláží a její šatník překypoval modely předních světových značek. Mohla si dovolit všechno, co pro jiné dívky zůstává nesplněným snem. Odjakživa žila přítomností a příliš jí nezajímalo, co se může stát zítra. Náhle však Tamara přichází o otce a její i matčin život se ocitá v troskách. Musí prodat majetek, aby umořily dluhy a odstěhovat se na venkov, kde pro Tamaru začíná život plný překvapení.

----------------------------------------------------------

Vždycky jsem si chtěla přečíst knihu od této autorky, a když jsem vlezla do Levných knih, tak tam o ně neměli nouze. A zrovna Vzpomínky na zítřek mě zaujali nejvíc, byla to prostě láska na první pohled. Je pravda, že si často vybírám knížky podle obálek a ani téhle jsem nemohla odolat. A nakonec přišlo veliké překvapení.

Tamara měla všechno, ale chtěla ještě víc. Všechna její přání a touhy ale zmizeli ve chvíli, kdy našla svého otce mrtvého v jeho pracovně a vedle něj lahev od whisky a prázdnou lahvičku prášků. A jediné co zanechal jsou dluhy. Aby tyto splatili dluhy, tak musí prodat svůj dům a odstěhovat se na venkov k příbuzným. Rosaleen a Arthur žijí ve strážním domku v panství Kilsaney. Pro Tamaru jsou oba dva podivíni - Artur skoro nemluví a Rosaleen mluví až moc a pořád na ni zírá. Navíc je Tamařina matka v hluboké depresi a vůbec nevychází z pokoje.
Z každodenní nudy Tamaru vytrhne až pojízdná knihovna, kterou řídí pohledný Markus. V této knihovně najde knihu, která na obálce nemá napsán ani název ani jméno autora a dokonce je i zamčená. Tamara se rozhodne si ji půjčit a když se jí podaří ji otevřít, tak to co se skrývá uvnitř jí obrátí život vzhůru nohama.

Když jsem si knihu kupovala, tak jsem neměla tušení, co mám od ní očekávat - žádnou recenzi jsem na ni nečetla a když to tak vezmu, tak jsem o knížce ani nevěděla. Ale i kdybych něco očekávala, tak vím, že bych byla naprosto mimo. Něco takového by mě prostě nenapadlo. Vzala bych to ale od začátku.

První půlka knihy byla - jak to jen říct - hodně pomalá, skoro vůbec mi to neutíkalo, autorka se totiž příliš zabývala popisem úplně všeho. Tamara byla fracek, který by zasloužil jednu (ne-li víc) výchovnou facku. Pak se to ale zlomilo, najednou se začalo něco dít a celý příběh se dal do pohybu Začali se střídat nudné a velice čtivé pasáže až ty čtivé začali převládat a nakonec celý příběh docela ovládly. A nejen to dokonce jsem začala s Tamarou sympatizovat. Tamara v této knize zažila mnoho zvratů a ty se na ní podepsali. Z rozmazleného fracka se stala sympatická holka, která začala přemýšlet před tím než něco udělala a celkově se snažila být lepší než předtím.
Mojí oblíbenou postavou byla sestra Ignatius, ne nepřepsala jsem se, opravdu je to její jméno. Je zvláštní přesně jako jeho nositelka. Sestra Ignatius se rozhodně liší od mé představy jeptišek - je vtipná, miluje včely a stáčení medu a celkově je to čiperná starší paní.
Jsou tu ale ještě dvě důležité postavy a to Artur a Rosaleen. Jak už jsem psala na začátku, Artur moc nemluví a spíš se jen Rosaleen podřizuje. V jejich rodině je Rosaleen ta co má poslední slovo, ale už od začátku víte, že v s nimi něco není v pořádku, bohužel nevíte co. A když se všechno na konci dozvíte, tak se nestačíte divit.

Ještě musím poznamenat, že první půlku jsem četla asi čtyři dny a tu druhou jsem měla přečtenou zhruba do dvou hodin. Řekla bych, že je to docela rozdíl. Od druhé půlky jsem se totiž nemohla vůbec odtrhnout a při některých scénách jsem brečela jako malé děcko. Ze začátku jsem si myslela, že ode mě kniha získá maximálně dvě hvězdičky, pak se to ale rozjelo a konec mi naprosto vynahradil začátek a já nemůžu jinak než jí dát čtyři hvězdičky.