Autorka: Kateřina Petrusová
Knižní série: Bavettovi
Díl: 1
Počet stran: 376
Nakladatelství: Fragment
Datum vydání: únor 2012
Anotace: Na doporučení posledního zaměstnavatele získá mladá newyorská ošetřovatelka Paige práci v rodině Bavettových, bohatých podnikatelů pocházejících z Itálie.
Má se starat o jejich syna Michaela, mladého muže, který se po autonehodě duševně vrátil do období svého dětství. Paige si k němu postupně nachází cestu a Michael si ji velice oblíbí. Postupem času Paige přichází na to, že se dostala do newyorského podsvětí a její zaměstnavatelé jsou součástí mafie.
Co se stane, až se jednou Michael probere? Dostane se Paige ze spárů Bavettových, když odhalila jejich tajemství?
Má se starat o jejich syna Michaela, mladého muže, který se po autonehodě duševně vrátil do období svého dětství. Paige si k němu postupně nachází cestu a Michael si ji velice oblíbí. Postupem času Paige přichází na to, že se dostala do newyorského podsvětí a její zaměstnavatelé jsou součástí mafie.
Co se stane, až se jednou Michael probere? Dostane se Paige ze spárů Bavettových, když odhalila jejich tajemství?
----------------------------------------------------------
Paige pracuje jako ošetřovatelka v New Yorku. Její svěřenec, pan Lucca, zemřel a tak si musí hledat novu práci. Hledá takovou práci, ve které by se mohla starat o malé dítě, nechce totiž riskovat, že by jí její svěřenec mohl zemřít. Ke svým pacientům se totiž nechová, tak profesionálně jak by měla, vytváří si k nim přátelské vztah. Její bývalý zaměstnavatel ji tedy domluví pohovor u svého obchodního partnera, kde by se starala o jeho syna. Zpočátku si myslí, že se bude jednat o malé dítě, ale záhy se přesvědčí, že opak je pravdou. Tentokrát by se jejím svěřencem stal Michael, dospělý muž s duší díte. Paige se Michaelovi líbí a tak Paige práci přijímá. A jak už je u ní zvykem, opět si nedokáže držet citový odstup od svého svěřence.
Paige kolem sebe nikdy moc dětí neměla a tak zpočátku neví, jak se o Michaela starat, do určité míry ji v tom ale pomáhají přednášky z psychologie, na které chodila ještě na škole. Rychle se do toho dostane a vy nemůžete říct, že to s dětmi neumí. V některých momentech se mi ale zdálo, že Paige trochu přehrává. Přesto jsem ji měla ráda, už jen proto, že Michaela chránila, jak jen mohla.
Na Michaela jsem si musela ze začátku trochu zvykat, protože moje fantasie je dosti omezená a já si ho stále představovala jako malého kluka a ne jako dospělého muže. Tím chci říct, že si autorka s jeho dětskou duší poradila velmi věrohodně. Získal si mě hned svojí první větou. Prý: " Umíš nakreslit hasiče?". Nemohla jsem si pomoct a na tváři se mi objevil úsměv. Michael jako dítě se stal mojí oblíbenou postavou.
Díky téhle knížce jsem si mohla odpočinout od všech těch upírů, vlkodlaků, andělů, ale i hlavních hrdinek, kterým já říkám holky od rány. A že jsem to potřebovala jako sůl.
Co mě ale neminulo byla dramata a pár kýčovitých momentů (dokonce i hlavní
hrdinové to přiznali). Nebezpečná láska je dramat plná! Vezmeme to od začátku. Máme tady dospělého chlapa s myslí dítěte, dále je tu matka chladná jako ledovec a několik dalších věcí, který by vám ale naspoilerovaly děj. Každá z těchto skutečností vede hned k několika momentům, u kterých jsem brečela jako želva nebo jsem se bála, že mi vypadnou oči z důlku (to bylo hlavně u té matky). Přes všechna má očekávání jsem si čtení této knížky opravdu užívala. Je to knížka velice čtivá, malinko předvídatelná, nechybí v ní romantika ani dojemné momenty a hlavně je v ní vtip. A rozhodně bych ji doporučila všem. Nemusíte totiž být jen teenager abyste tuhle knížku dokázali ocenit. Řekla bych totiž, že je určena každému, kdo rád čte.
Na Michaela jsem si musela ze začátku trochu zvykat, protože moje fantasie je dosti omezená a já si ho stále představovala jako malého kluka a ne jako dospělého muže. Tím chci říct, že si autorka s jeho dětskou duší poradila velmi věrohodně. Získal si mě hned svojí první větou. Prý: " Umíš nakreslit hasiče?". Nemohla jsem si pomoct a na tváři se mi objevil úsměv. Michael jako dítě se stal mojí oblíbenou postavou.
A rozhodně nesmím zapomenout na Roberta. Moc se mi líbí jak ho charakterizovala Paige. Má časté výkyvy nálad a proto mu přezdívá Jeckyll a Hyde. Docela to na něj sedí.
Díky téhle knížce jsem si mohla odpočinout od všech těch upírů, vlkodlaků, andělů, ale i hlavních hrdinek, kterým já říkám holky od rány. A že jsem to potřebovala jako sůl.
Co mě ale neminulo byla dramata a pár kýčovitých momentů (dokonce i hlavní
hrdinové to přiznali). Nebezpečná láska je dramat plná! Vezmeme to od začátku. Máme tady dospělého chlapa s myslí dítěte, dále je tu matka chladná jako ledovec a několik dalších věcí, který by vám ale naspoilerovaly děj. Každá z těchto skutečností vede hned k několika momentům, u kterých jsem brečela jako želva nebo jsem se bála, že mi vypadnou oči z důlku (to bylo hlavně u té matky). Přes všechna má očekávání jsem si čtení této knížky opravdu užívala. Je to knížka velice čtivá, malinko předvídatelná, nechybí v ní romantika ani dojemné momenty a hlavně je v ní vtip. A rozhodně bych ji doporučila všem. Nemusíte totiž být jen teenager abyste tuhle knížku dokázali ocenit. Řekla bych totiž, že je určena každému, kdo rád čte.
Není tajemstvím, že česká autory obecně moc nemusím. Přesto se Kateřina Petrusová stává jakou si vyjímkou. Píše velice poutavě a vy si tak nemáte šanci do knížky nezačíst. Nepřipouští, abychom se nudily a v tomhle pomáhá právě Michael, Jonny a i Robert přidá občas ruku k dílu. Jsou to mé tři nejoblíbenější postavy z celé knihy. Proto se také tolik těším až si přečtu druhý díl, který je o Robertovi, nemůžu se dočkat!
Nebezpečná láska je opravdu skvělá kniha :)
OdpovědětVymazatPS: pěkná recenze :)
To rozhodně je a děkuju :)
VymazatAjo! Ještě Johnny, no a Theresa. No prostě jsem si pochopitelně do soutěže vybavila jen Mikea (no ale nediv se:D!). Nicméně já sama taky nečtu české autory. Vlastně... vůbec ne. Jsem ohledně nich tak nehorázně skeptická, jediného, do koho jsem se zamilovala, byl tenkrát Karel Čapek, světě, div se, toho jsem si opravdu do maturitní četby užila!:D A tak pro mě tohle bylo překvapení. Vyhrála jsem Nepřítele, sama bych se do té knihy prostě nepustila, proto jsem si přečetla i Lásku (kterou chci domů! nemám ji:D), to byla vlastně moje první romantická kniha, jasně, plná klišé, ale stejně mě to nedonutilo zvracet :D Bylo to milé, furt jsem se culila, Mikea jsem měla ráda a moc se mi v té první části líbil ten děj - a ta myšlenka, to sociální cítění apod. Myslím, že Nepřítel byl propracovanější, ale přesto se mi daleko víc líbila Láska! :)
OdpovědětVymazat