Recenze - To nejlepší z nás

Název: To nejlepší z nás

Autor: Nicholas Sparks

Počet stran: 303
Překlad: Dana Stuchlá

Nakladatelství: Ikar

Datum vydání: červenec 2013

Anotace: Dawson Cole se už v dětství rozhodl, že nepůjde ve stopách svých předků – zločinců a kriminálníků, a v sedmnácti letech proto utekl z domova. Útočiště našel u ovdovělého podivína a automechanika Tucka Hostetlera. Rodina Amandy Collierové naopak patří v městečku Oriental k městské honoraci a na svou dceru klade jen ty nejvyšší nároky. Ona má však své představy o životě a nic nedbá toho, že chlapec, do kterého se zamiluje, je z opovrhované rodiny. Nepřízeň i nešťastná nehoda však mladé lásce nepřejí…
Když Tuck Hostetler umírá, jeho posledním přáním je, aby se Amanda a Dawson sešli na pohřbu – po pětadvaceti letech. Společné vzpomínky na chvíli sice vzbuzují zdání, že snad existuje nekonečná láska. Jenomže život je o poznání komplikovanější a někdy je nutné vzdát se toho nejcennějšího, co máme.

----------------------------------------------------------

Před dvaceti pěti lety chodil Dawson na střední školu v malém městečku Oriental, snažil se být jiný než zbytek jeho rodiny a to se mu poměrně dařilo. Jenže díky předsudkům, které v tomto městě přetrvávali to nikdo neviděl. Dawson byl přece z rodiny kriminálníků a přesně podle toho se i ostatní chovali. Jediná Amanda a Tuck se k němu chovali normálně. Dawson bral Tuck jako svého otce a s Amandou chtěl prožít zbytek svého života. Bohužel život vždycky nevyjde, tak jak si ho naplánujeme. Cesty Amandy a Dawsona se rozešly na celých dvacet pět let. Jenže Tuck umírá a jeho posledním přáním je aby se Amanda s Dawsonem sešli na jeho pohřbu. 

Spousta žen a dívek Nicholase Sparkse a jeho knihy miluje. Já jsem chtěla patřit mezi ně. Ať už proto, že anotace jeho knih znějí skvěle nebo že filmy, které jsou podle těchto knih natočeny mám moc ráda. Jenže jsem nevěděla kde začít, přiznejme si to, Nicholas Sparks napsal velké množství knih a některé u nás ještě nejsou ani přeložené. Proto jsem se požádala o radu kamarádku, která jeho knihy zbožňuje a To nejlepší z nás mi bylo nadšeně doporučeno. A já se s chutí pustila do čtení. 

Postava Dawsona se mi líbila. Je to člověk, který  to v životě neměl lehké a šťastný byl jen v době, kdy byl s Amandou. Líbí se mi, že Dawson stojí nohama pevně na zemi, že má svojí hlavu, že si nic nenamlouvá a že za chyby, které ve svém životě udělal pyká.  

Na druhou stranu Amandu už jsem zas tak moc nemusela. Nedokázala jsem se do ní v cítit a připadala mi jako ufňukaná holka, která se chová ublíženě. Chápu že život ji také zrovna nenadělil lehkou cestu, ale některé její chování už bylo prostě moc. 

Celá kniha byla vyprávěna hned z několika pohledů. Velká část je samozřejmě vyprávěna hlavními postavami, ale objevuje se tu pohled i Dawsonových bratranců, Amandiných dětí a dalších. Přišlo mi, že některé ty pohledy tam ani nemusely být, pro mě byly naprosto zbytečné. Naopak jsem ocenila pohled Dawsonových bratranců a vlastně mě i nejvíce bavil.   

Začátek byl poměrně pomalý. Hlavní postavy hodně vzpomínaly na minulost a na toho druhého. Autor nás tak seznámil s tím, jak to mezi Dawsonem a Amandou před pětadvaceti lety vlastně začalo a skončilo. Do knížky jsem se ale dokázala pořádně začíst až tak kolem sté strany, což není zrovna nejlepší. Přesto jakmile jsem tento mezník překonala, kniha se mi začala číst mnohem lépe a to bude pravděpodobně tím, že se konečně začalo dít něco zajímavého. 
Na konci knihy jsem dokonce uronila i nějakou tu slzu a rozhodně myslím, že nebudu jediná. Nicméně mi ten konec přišel malinko uspěchaný. 

Celkově bych řekla, že tahle kniha není špatná je to spíš takový lepší průměr. Autor používá barvité popisy a vytvořil příběh, který se mnohých z nás dotkne. A přestože tahle kniha nebyla taková jak jsem si ji představovala, tak si od Nicholase Sparkse určitě ještě nějakou knihu přečtu. 

Za knihu na recenzi děkuji internetovému knihkupectví MegaKnihy.