1. ledna 2018

Co všechno se změnilo...

Toto je můj první příspěvek po více než roce. Za rok 2017 se toho v mém životě změnilo poměrně dost. Nesl se totiž ve znamení změn. Některé byly krokem kupředu a díky jiným jsem si mohla oči vyplakat.

1. Zase jsem se stěhovala
Pokud někdo četl můj blog již dříve, tak ví, že tohle určitě nebylo moje první stěhování. A je hodně pravděpodbné, že někteří lidé si už začnou klepat i na čelo. Proč? Protože tohle stěhování (jak už jsem zmínila) nebylo první a nebude rozhodně ani to poslední. Ve svém životě jsem stěhovala už alespoň 10x. Není to zrovna nízké číslo. 
Stále bydlím v Brně, ale zase jsem změnila jeho část. Vrátila jsem se zpět na Lesnou, kde jsem to milovala a litovala jsem, že jsme odtud někdy odcházeli. Max se tady mohl vyblbnout, je tu spoustu zeleně a takého hodně známých lidí. Měli jsme to tu prostě rádi, takže jsme se i po pár letech vrátili. 

2. Konec studia
V roce 2017 jsem ukončila studium na Mendelově univerzitě. Spousta lidí se mě ptala jestli nechci pokračovat a ale moje odpověď vždy byla ne. Je možné, že svého rozhodnutí nepokračovat budu někdy litovat, ale v tuhle chvili jsem spokojená. Není to tak, že bych studium ukončila ze v jeho průběhu (i když to už také stalo), prostě jsem odpromovala. Vystudovala jsem bakaláře, ale na navazující studium jsem už prostě nechtěla. V červnu jsme tedy promovala, ukončila svůj život coby studenta a začala s hledáním práce. Což nás přivádí k dalšímu bodu.



3. Nová práce
Popravdě tomu hledání práce jsem moc nedala. Říkala jsem si, že by nebylo od věci začít hledat práci ještě před státnicemi. Tedy čím dřív, tím líp. A to hlavně z toho důvodu, že spousta končících studentů práci hledá až po státnicích nebo dokonce po prázdninách. Chtěla jsem mít náskok. Můj problém byl ale ten, že jsem docela lenoch. Projela jsem nějaké ty stránky a poukládala si pozice, které mě zaujaly a kam jsem chtěla poslat životopis. No, životopisy jsem poslala celkem tři. Katastrofa, já vím. Měla jsem ale štěstí a ze dvou firem se mi ozvali a na pohovor jsme šla ještě před státnicemi. V jedné firmě někoho hledali od července/srpna a v té druhé ihned. V obou mě pozvali i do druhého kola a já nakonec nastoupila do firmy č. 2. 
Mezi školou a prácí jsme tedy neměla volno ani čas na oddych. Jeden den jsem prostě odstátnicovala a za dva dny nastoupila do nové práce. Neberte to tak, že si stěžuji. Já jsem neskutečně ráda, že jsem si tu práci našla. Je tam super kolektiv, mám ji asi sedm minut pěšky od bytu a navíc ta práce jako taková vůbec není špatná. Jasně asi to není něco co bych chtěla dělat až do důchodu, ale rozhodně díky ní nasbírám spoustu zkušeností. Ale alespoň týden klidu po škole by vůbec nevadil.

4. Max a Artuš
A teď přecházím k té nejsmutnější zprávě roku 2017 (v mém životě samozřejmě). V květnu nám totiž umřel jeden člen rodiny a to náš malý knirač, Max. Měl krásných šestnáct let a do května byl více méně fit. Ale ten měsíc to šlo všechno do kopru! Maxík začal špatně dýchat a díky tomu už toho ani na procházkách moc neušel. Muselo se tedy k veterináři. Ten nám řekl, že mu odchází srdíčko. Předepsal nám tedy prášky a odebral mu krev na nějaké testy. Veterinářka nám o dva dny volala, že Maxovi nejen odchází srdíčko, ale také ledviny. Nevím jestli bychom zvládli kdyby se trápil, proto jsme ho s těžkým srdcem nechali uspat. Takhle ho nic nebolelo a usnul v náručí osoby, kterou nadevšechno miloval, mojí mamky. 


S mamkou jsme to neskutečně obrečely. S Maxíkem jsme prožily krásný šestnác let! Ale ta představa, že když se vrátíme domů, tak nás nikdo nebude vítat nebo za námi lítat na procházkách a mazlit se s námi u televize je příšerná. Prostě prázdno. Koncem měsíc července jsme tedy do rodiny přivítali nového člena, Artuše. Je to také malý knírač, ale s naprosto odlišnou povahou. Rozhodně jsme nečekali, že bude jako přeskopírak, ale tohle jsme nečekali. Neříkám, že je to špatně. Každý je jiný, ale některé věci byly překvápko. Každopádně je to divoch a v naší rodině pro něj má každý jinou přezdívku. Pro taťku je to Magor, pro mamku Brut a pro mě Teror. Tento měsíc měl Artušek 7 měsíců a stále je to štěňátko, které sé toho musí ještě spoustu naučit. 



5. Čtecí blok
Na tomto blogu nepřibyl žádní příspěvek už déle než rok. Nebylo to ani tak tím, že bych nechtěla psát články a recenze jako tím, že jsme měla neskutečnou nechuť číst. Za rok 2017 jsem přečetla tragických 6 knih. Tím tragických nemyslím, že byly všechny špatné, ale že je to zatraceně nízké číslo! Z hlediska čtení to byl špatný rok. A přečtení i toho mála mě stálo hodně přemlouvání a úsilý. Každopádně to vypadá, že svítá na lepší časy. Nepotřebuji přečíst deset knih za měsíc, ale byla bych ráda kdybych přečetla alespoň dvě nebo tři. 

Co všechno se za ten rok událo u Vás?

2 komentáře:

  1. To s tvým pejskem mě moc mrzí. :( Náš pejsek taky stárne, bylo mu deset a je to na něm vidět. Trochu kulhá, procházky už nejsou co bývaly, moc nejí. Jako zatím je celkem veselý, ale bojím se, kdy nastane ten zlom. Byl to můj dětský parťák a strávila jsem nekonečně mnoho času chozením s ním po lese a vesnici.

    Jinak se v tvém roce udály zajímavé změny. Držím ti palce, ať se ti v práci líbí a ať se ti daří číst více knih. A hlavně hodně zdraví a pohody. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohužel nikdo nemládne a tohle se stává :( Max byl můj parťák od mých devíti let a byl se mnou víc jak půlku mýho života, takže jsem to neuvěřitelně ořvala. Tak snad se ten tvůj pejsek bude užívat života ještě hodně dlouho :)
      Moc děkuju! Také ti přeji hodně zdraví a pohody a také krásný rok 2018! :)

      Vymazat