Recenze - Čísla: Na útěku

Název: Čísla - Na útěku
Autorka: Rachel Wardová
Knižní série: Čísla
Díl: 1
Počet stran: 316
Nakladatelství: Egmont
Datum vydání: srpen 2011
Překlad: Marie Fulková

Anotace: Jem už od malička vidí v očích lidí čísla. Co ta čísla vlastně znamenají, pochopí v den matčiny smrti - jsou to data, dny, kdy lidé, kterým se dívá do očí zemřou.

Život je pro Jem těžký, dokud nepotká kluka, kterému říkají Pavouk. Svět je náhle mnohem krásnější.

Ale cestou do Londýna Jem pozná, že se blíží veliké neštěstí. To navždy otřese jejich životy...

Jem to v životě neměla lehké už jako malá holčička viděla čísla v očích lidí, ale co znamenají zjistila krutým způsobem - v den, kdy jí zemřela maminka. Vidí datum, ve které lidé zemřou. Ale stále neví jestli jsou ta čísla pouze v její hlavě nebo jsou skutečná. 

Od doby co její maminka umřela přebývá v pěstounských rodinách, lidem se vyhýbá a snaží se jim nedívat do očí, aby neviděla jejich čísla. Pak ale potká zvláštního kluka, Pavouka. Když se spřátelí potulují se spolu v kanálech a mluví o všem možném. 

Když ji ale Pavouk chce udělat radost a vezme ji na výlet do Londýna, stane se něco v co Jem doufala, že se nikdy nestane. V očích lidí u London Eye vidí stejné číslo, ví že něco není v pořádku. Přemluví Pavouka, aby odtamtud rychle zmizeli. Brzy po jejich útěku London Eye exploduje a oni jsou hlavní podezřelí, protože jejich útěk zaznamenala kamera. 

Tak Jem s Pavoukem utíkají před policií a snaží se schovat, kde se jen dá. Ale stane se něco co Jem nepředpokládala, do Pavouka se zamilovala. Smíří se Jem s tím, že Pavoukovi zbývá jen pár dní?

Sečteno a podtrženo

Když jsem narazila na knížku v knihovně, říkala jsem si, že má velice originální myšlenku - v očích jiného člověka vidíš datum jeho smrti? - Páni. No a abych pravdu řekla, tahle knížka mě docela zklamala. Začátek mě nudil a potom už jsem se ke knížce docela dlouho nemohla dokopat. Nakonec jsem to ale zvládla a četla dál.

Ale můj názor se moc nezměnil. Jem mi přišla nesympatická a nad některými jejími myšlenkovými pochody jsem kroutila hlavou. Pavouka jsem si taky nějak zvlášť nezamilovala, ale jeho chování se mi docela líbilo až na tu vlezlost. Na druhou stranu kdyby nebyl vlezlí tak by ho Jem k sobě asi nepustila.

Sama mluvím nespisovně a sem tam mi to sprosté slovo ulítne, ale tahle knížka měla tolik nespisovných i sprostých slov, že jsem se často pozastavovala a sama sebe jsem se ptala jestli to myslí vážně. Chápu, že autorka chtěla ukázat mluvu teenagerů a dětí z ulice, ale zdálo se mi to trochu přehnané. Takže tuhle knížku určitě nedoporučuji těm, co jim dělají problém nespisovná a sprostá slova.

Dost už bylo kritiky a konečně se přesunu k věcem, které se mi na této knize líbily. Navzdory tomu, že mě začátek poměrně nudil, tak stránky ubývali docela rychle. Líbilo se mi, že se autorka příliš nezdržovala zbytečným popisováním a snaží se držet tématu. Autorka se s postavami moc nemazlila, ale přesto si Jem s Pavoukem udržovali naději na lepší budoucnost. Konec se mi líbil myslím, že konec který autorka zvolila se ke knize skvěle hodil (doufám, že jsem vám toho moc neřekla).