Recenze - Modrá jako safír

Název: Modrá jako safír

Autor: Kerstin Gier
Knižní série: Drahokamy
Díl: 2

Počet stran: 344
Překlad: Tereza Pecková

Nakladatelství: CooBoo

Datum vydání: srpen 2013

Anotace: Být čerstvě zamilovaná v minulosti vážně není dobrý nápad. To si přinejmenším myslí šestnáctiletá Gwendolyn, novopečená cestovatelka časem. Koneckonců mají oba s Gideonem docela jiné starosti. Například jak zachránit svět. Nebo se naučit tančit menuet (A ani jedno není vůbec snadné!). Gwen má sice po svém boku několik dobrých rádců, ale když se Gideon začne chovat tajuplně, je jí jasné, že musí své hormony co nejdříve dostat pod kontrolu. Jinak z toho, že láska nezná čas, nezbude vůbec nic!

---------------------------------------------------------

Modrá jako safír začíná přesně v okamžiku, který jsme předchozí knihu dočetly. Takže jedna rada hnedka na začátek - pokud si Rudou jako rubín moc nepamatujete, tak by bylo určitě lepší si ji znovu přečíst (nebo alespoň prolistovat) než se vrhnete na Modrou.  

Gwendolyn se stále snaží vypořádat s tím, že právě ona má cestovací gen, který se dědí v její rodině a že díky němu může cestovat časem. Člověk by řekl, že je to super schopnost, moci si sem tam prostě odskočit do jiného času. Třeba při studovaní historie by to bylo určitě nápomocné. Jenže to by Gwendolyn nesměla skákat nekontrolovaně. A od toho tu je chronograf, který jim pomůže dostat se do doby do které sám cestovatel časem chce a ještě navíc podle proroctví, poskytne tento chronograf lék na všechny nemoci. To si alespoň myslí Strážci. Jenže Gwendolyn o tom začíná pochybovat. 

V druhém dílu série Drahokamů se hned na začátku knížky setkáváme s novou postavou, která tak trošinku zamíchá kartami (jelikož bude vědět o všem, co se kde šustne). Gwendoly potká Xemeriuse, malého kamenného démonka. Xemerius je postava, kterou si okamžitě zamilujete. A to bez debat! Je to totiž taková malá vtěrka, která vám hned vykouzlí úsměv na tváři a následně hrozí, že vybuchnete smíchy.
Naopak z Gideona jsem tentokrát moc velkou radost neměla. Je k tomu jednoduché vysvětlení. Gideonovo chování se měnilo jak na běžícím pásu. V jednu chvíli je jak mílius a pak ani nestačíte mrknout a kouká na Gwen jako kdyby ji chtěl zabít. Prostě toho bylo moc.

A jak se mi vlastně knížka četla? Začátek byl sice poněkud slabší, ale jak děj postupoval, tak se to jen zlepšovalo. Autorka má lehký (nebo jednoduchý chcete-li) styl psaní a to čtení opravdu pěkně odsýpá. Ani si to neuvědomíte a otáčíte poslední stránku.  
Tenkrát tu nenajdete ty prázdná místa, kdy Gwendolyn seděla ve sklepě a dělala si úkoly. Tyhle chvíle totiž autorka využila k tomu, že tento příběh začala rozvíjet. Což se jí rozhodně povedlo. 

Bože ten konec! Zatím to vypadá, že konce v této sérii budou naprosto famózní (až na to že to opět končí otevřeně). Jen musím poznamenat, že kdybych po ruce neměla i třetí a zároveň závěrečný díl, tak bych tento konec asi těžko rozdýchávala. Takto jsem se rovnou vrhla do čtení Zelené jako smaragd a dál si užívala Xemeriuse.

Modrá jako safír je opravdu vyvedené pokračování kouzelné série. Najdete v něm všechno co je potřeba - velkou dávku cestování časem, romantiku, akci, ale také se při čtení zasmějete. A pokud jste se do Drahokamů ještě nepustili, tak neváhejte a jděte do toho!