Recenze - Monument 14

Název: Monument 14
Autor: Emmy Laybourne

Knižní série: Monument 14
Díl: 1

Počet stran: 296
Překlad: Zuzana Ľalíková

Nakladatelství: Baronet

Datum vydání: květen 2013

Anotace: Čtrnáct dětí. Jeden supermarket. A milion věcí, které nabraly špatný směr.
V akcí nabitém debutovém románu Emmy Laybourneové se stal supermarket útočištěm pro čtrnáct dětí - šest středoškoláků (oblíbených i neoblíbených), dva osmáky (z nichž jeden je technický génius) a šest malých dětí. Venku zuří jedna katastrofa za druhou, počínaje monstrózním krupobitím a konče použitím chemických zbraní, které svět – jak ho znají – vedou do záhuby.

---------------------------------------------------------

Když Dean ráno vyběhl z domu, aby stihl školní autobus, myslel si, že to bude den jako každý jiný. Jenže o pár chvil později zjistil, že už nikdy nebude nic jako dřív. Na cestě do školy je totiž zastihlo příšerné krupobití. Bylo tak silné, že jejich autobus úplně vyřadil z provozu. A tak se čtrnáct dětí ocitlo v opuštěném supermarketu, ve kterém se snaží přežít...

Monument 14 je vyprávěn právě z pohledu Deana, chlapce který je jedním ze čtrnácti dětí, které přežily krupobití. Je to docela sympatický kluk, který ale rozhodně není pánem situace, což oceňuji, protože to většinou bývají právě hlavní hrdinové, kteří všechny zachrání a vedou skupinu. Neříkám, že Dean by takový být nedokázal, možná že ano, ale on je přesně ten příklad naprosto normálního teenagera. 

Deanův bratr, Alex, je také jedním z přeživších. Ale tito dva bratři jsou každý jiný. Alex je spíš technický typ, vlastně je to v tomto směru tak trochu génius. Vždy se snaží být objektivní a myslet logicky. Alex mi přišel jako velice zajímavá postava a jsem zvědavá, jak to s ním bude dál.

Pak jsou tu dvě postavy, které já mám strašně ráda. Dvojčata Caroline a Henry. Jsou ze všech dětí nejmladší a jsou to prostě zlatíčka.

Celkově si myslím, že vykreslení postav se autorce moc povedlo. Najdete tu docela velkou přehlídku různých charakterů z nichž některé vám sednou a ty jiné naopak vůbec. Ale tak už to chodí. Ne všichni nám padnou do noty.

Co se týče přírodních i těch ostatních katastrof, které se v Monumentu 14 staly, tak ty mi přijdou naprosto uvěřitelné. Vždyť přírodní katastrofy nejsou nic neobvyklého a rozhodně nemůžeme tvrdit, že chemické zbraně neexistují. Ale jen z představy, že by se něco takové opravdu mohlo stát, mi běhá mráz po zádech.
Tato knížka mě okamžitě vtáhla do sebe a nechtěla pustit dokud jsem ji nedočetla. Je to opravdu poutavá knížka, jejíž čtení vám uběhne neskutečně rychle. Autorka má navíc velice jednoduchý styl psaní. 

Monument 14 už mám doma skoro rok a vážně netuším jak jsem jí mohla stále odolávat. Brzy si půjdu koupit další díl a rozhodně si ho přečtu, co nejdříve. V listopadu bude navíc vycházet závěrečný díl této série, takže ani nebudu muset čekat moc dlouho! Je to vážně skvělá knížka a já vám ji mohu s radostí doporučit.