Recenze - Cinder

Název: Cinder

Autorka: Marissa Meyerová

Knižní série: Měsíční kroniky

Díl: 1
Počet stran: 400

Nakladatelství: Egmont

Datum vydání: duben 2012

Překlad: Jana Zejmanová

Šestnáctiletou Cinder považuje většina lidské společnosti za nepovedenou hříčku techniky a její macecha za neúnosné břemeno. Být kyborg ale má i své výhody – mozkové rozhraní poskytuje Cinder nevšední schopnost opravovat věci, díky čemuž se stane nejvyhlášenější mechaničkou ve městě. Právě tato pověst přivede k jejímu stánku prince Kaie, který potřebuje před výročním bálem opravit porouchaného androida. Princ opravu v legraci nazve otázkou národní bezpečnosti, ale Cinder má podezření, že věc je mnohem vážnější, než jí je princ ochoten prozradit.
Cinder touží udělat na prince co nejlepší dojem, ale se všemi plány je konec, když se její mladší nevlastní sestra a jediná lidská přítelkyně nakazí smrtelným morem, který sužuje Zemi už celé desetiletí. Macecha obviní z dceřiny nemoci Cinder a nabídne její tělo pro výzkum moru, což je „pocta“, kterou dosud nikdo nepřežil.
Ale netrvá dlouho a lékaři zjistí, že jejich nové pokusné morče je zvláštní. Chirurgové, kteří proměnili Cinder v kyborga, něco skrývali. Něco cenného.
Něco, kvůli čemu jsou někteří lidé ochotní zabíjet…

----------------------------------------------------------

Nový Peking po 4. světové válce. Město je zužováno nemocí nazývanou letumóza, není na ni lék a ten, kdo onemocní ten i zemře. Přesně v takové době žije Cinder. Cincer je mechanička a díky tomu, že je také kyborg dokáže opravit téměř vše. Proto má také stánek na tržišti a její macecha ji tam nutí chodit každý den. Všechno se ale změní, když se její mladší sestra Pivoňka nakazí.

Já jsem si Cinder oblíbila. Je to totiž silná osobnost, je statečná a snaží sama sobě nelhat a nedělat si tak falešné představy a také se stará o ty, které má opravdu ráda. To však sami poznáte už při čtení prvních kapitol.

Některá jména v knížce se mi těžko četla a často jsem se nad nimi pozastavovala. Princovo jméno jsem ale si zamilovala, no řekněte není Kai krásně jednoduché jméno? A stejně tak jsem si oblíbila samotného prince. Myslím, že je těžké si ho nezamilovat. Je totiž okouzlující a charismatický  A na svých ramenou má hodně odpovědnosti, ne jen za svoji zemi a lid, ale jeho rozhodnutí ovlivní celou planetu. Proto jsem mu také nemohla vyčítat, co se na konci stalo. Není to totiž tak docela jeho chyba.

V knížce je také pár záporných postav. Například nevlastní matka Adri, která se k Cinder chová jako ke služce a přitom žije z jejích peněz. A také královna Levana, což je přímo královská mrcha. Říká se o ní, že zavraždila svoji neteř a její rodiče, jen proto aby mohla vládnout.

Při psaní této knihy si autorka vzala na mušku jednu z klasických pohádek, Popelku. Ze všemi známého příběhu si vypůjčila hlavní linii a tu zasadila do svého příběhu. V Cinder tedy určitě najdete macechu, dvě nevlastní sestry, prince i pověstný ples. Řekla bych ale, že příběh Marissy Meyerové se od původního příběhu radikálně liší. Nejen, že se příběh se odehrává v budoucnosti  konkrétně v Novém Pekingu po 4. světové válce, ale ani na ten ples Cinder nejde moc dobrovolně a najdeme tu i Měsíčňany.

Knížku mám doma už skoro rok a dostala jsem se k ní až teď, jsem tak trochu ostuda. Na Cinder jsem se neskutečně těšila. Popelka je totiž jednou z mých nejoblíbenějších pohádek (ale už určitě víte, omílám to stále dokola). A ta obálka je nádherná! Byla bych sice radši za originál, ale stalo se a já jsem stále spokojená. 

Nedá se přímo říct, že by mě samotná knížka zklamala, jen se mi zdála malinko předvidatelná a konec byl na mě moc otevřený. Nesnáším otevřené konce! Než se přeloží druhý díl bude to ještě nějakou chvíli trvat a já už bych chtěla číst teď, jen proto abych neskončila s otevřeným koncem.

A ještě k té předvídatelnosti. Když Vám autorka dá o určité osobě nějaké informace a pak se zmíní zdánlivou maličkost, jen ztěžka si nedomyslíte jak to asi dopadne, a autorka ji odhalí snad až na poslední stránce. Hlavní zápletka sice předvídatelná je, ale to mezi tím už se tak snadno odhalit nedá.

Bohužel nesedl mi ani styl psaní a díky tomu jsem se do knížky nemohla ani náležitě začíst. Což mě dost mrzí, protože by to bylo o poznání lepší čtení.

Nerada bývám jen negativní, takže se honem rychle vrhneme na "světlé stránky"

Cinder. Zaprvé je to prostředí, ve kterém se příběh odehrává - Nový Peking. Autorka ho vykresluje docela realisticky a já sama bych se tam určitě chtěla podívat, kdyby to bylo možné, ale samozřejmě až by se zbavili té jejich nemoci. Do té doby by mě tam nedostali ani násilím.

Zadruhé je to ten kontrast mezi měsíčňany a pozemšťany. Vypadá to totiž, že pozemšťané se proti měsíčňamům nemají jak bránit a měsíčňané zase umí snad všechno, např. dokáží neuvěřitelně ovlivňovat své okolí.

Taky se mi strašně líbilo, jak si autorka poradila s "pojízdnou dýní" (čtěte s tím kočárem), přišlo mi to vtipné a velice trefné!

Celkově bych tedy řekla, že se autorka se svojí prvotinou poprala velmi obstojně. Příběh o Cinder byl osvěžující a originální pohled na tu klasickou Popelku. Proto jsem také zvědavá na její pojetí dalších pohádek a jejich hlavních hrdinek - Červené Karkulky, Rapunzel a Sněhurky. Nejvíc se ale těším na Rapunzel!!