Recenze - Polibek pro Annu

Název: Polibek pro Annu

Autorka: Stephanie Perkins

Počet stran: 344
Překlad: Jana Montorio Doležalová

Nakladatelství: CooBoo

Datum vydání: květen 2012

Anotace: Sedmnáctiletá Anna se cítí podvedená. Její rodiče ji totiž posílají na roční studium do Francie - přes půlku planety, do neznámeho prostředí, navíc aniž by uměla slůvko francouzsky. Musí tak opustit své přátele, potencionální lásku i veškerá pohodlí amerického života a začít úplně nanovo.
V romantické Paříži, ve městě, které nikdy nespí, se vrhá do nových vztahů i zkušeností a odhaluje v sobě skryté vlastnosti.
A také je tu jeden spolužák, Étienne St. Clair, který se liší od všech kluků, které kdy Anna potkala... 

----------------------------------------------------------

Anna už se těší na poslední ročník na své střední škole v Atlantě. Jenže její rodiče mají jiné plány. Zařídí jí roční studium v Paříži. Pro někoho to možná může být splněný sen, ale pro Annu je to noční můra. Musí opustit svoji rodinu, přátele a právě začínající vztah s úžasným klukem. Přitom o Francii toho zrovna moc nevím a francouzsky taky nemluví. 
I přesto, že do Paříže jet nechtěla, tak po nějaké době uznává, že to tam není vůbec špatné. V tomto prostředí ji pomohli její noví přátelé a Étienne St. Clair. 

Anna je sympatická hrdinka a neměla jsem vůbec problém si ji oblíbit. O Francii toho ví asi stejně jako já, což není moc. V určitých chvílích se mi zdála docela nerozhodná a hodně měnila své názory jenže já jsem taková taky, takže ji nemůžu soudit. 
Étienne St. Clair je prostě úžasný. Okouzlující, se smyslem pro humor a navíc je to i hezká tvářička. Já jsem si ze začátku myslela, že to bude spíš playboy, ale šeredně jsem se v něm spletla. Je to hodně ujetý přát si, aby byl skutečný jen ve trochu starším vydání? 
Celkově si myslím, že se autorce mužské postavy povedli lépe, ať už Étienne nebo Josh. Oba jsem si je zamilovala. Annu chápala, protože je mi docela podobná, ale háček je v tom, že já mám někdy problém vyjít i sama se sebou. 

Knížku jsem měla v poličce téměř dva roky, vlastně od začátku svého působení tady na blogu. Tehdy Polibek pro Annu všichni chválili (a stále chválí) a tak jsem si ji koupila i já. Jenže jsem neměla dost odvahy si ji přečíst. Obávala jsem se totiž toho, že budu zklamaná. Poslední dobou jsem, ale měla chuť přečíst si něco, co neobsahuje žádné prvky fantasy. Chtěla jsem něco u čeho se budu přihlouple usmívat, možná si pobrečím a taky něco kde budou taková tak nedorozumění, pokud mi rozumíte. A musím vám říct, že jsem sáhla po správné knížce. 

U čtení Polibku pro Annu jsem se nesmírně bavila. Moc se mi líbil autorčin styl psaní a já jsem neměla žádný problém se začtením. A postavy navíc chrlily jednu vtipnou hlášku za druhou (dobře zas tak moc jich nebylo, ale stejně je nemůžu nezmínit). 
V druhé polovině knížky přímo dýchala ta atmosféra Paříže. Anna se totiž konečně pustila do bližšího zkoumání Paříže. Navštívila památky, jen tak se procházela ulicemi a chodila do kina. Já jsem v Paříži už sice byla, ale hned bych jela znova a nemusely byste mi říkat dvakrát. Chtěla bych navštívit například Point Zero a něco si přát. 

Polibek pro Annu je určitě oddychová četba, což si myslím, že ani není těžké uhodnout. Knížka se čte vážně jedna báseň. Já jsem ji zvládla přečíst během dvou dnů (a to jen proto, že také někdy musím spát).  A navíc jsem ještě ten den začala číst další knihu od této autorky. Tím chci říct, že Polibek pro Annu vám můžu s lehkým srdcem doporučit a popřát vám krásné čtení.