Čteme Esej o tragédii - Ukázka z knihy

Společné čtení Eseje o tragéii zorganizovala Bastera. A máme dva úkoly, zveřejnit ukázku a recenzi. Dneska to bude ukázka a zítra se můžete těšit na recezi.

A proč jsem rozhodla zrovna pro tuto ukázku? Chtěla bych říct, že je to moje nejoblibenější scéna, ale bohužel scéna kterou mám nejradši v sobě má hned několik spoilerů, takže jsem hledala něco jiného. Dnešní ukázka sice není ta moje nej, ale stejně ji mám moc rada a navíc jsou v ní postavy, které jsem si  moc oblíbila - Duncan a profesor Simon.

______________________________________________

Ozvalo se tiché zaklepání na dveře a vytrhlo Duncana ze spánku. Sluchátka se mu svezla z uší a tlačila ho do obličeje. Sundal si je, vyhrabal se z postele v pomačkaném oblečení z předešlého dne a šel otevřít. Dřív než zjistil, kdo to je, ucítil vůni skořice.

  "Dobrý den, Duncane," pozdravil ho pan Simon. "Vydal jsem se na obhlídku. Dneska je první školní den a vůbec, ale chtěl jsem se nejdřív stavit za vámi. Tady jsem vám přinesl sladkou rolku. Zkoušel jsem nový recept, tak mě napadlo, že se s vámi rozdělím. Už jste oblečený - to rád vidím. Zvyknout si na školní režim je vždycky těžké. Tak za třicet minut ve třídě. Nedal byste si kávu? Právě jsem koupil nějakou z Guatemaly; melu a vařím si ji sám. Nate, tady ji máte."

  Vrazil Duncanovi do ruky hrnek horké kávy. Usmál se, otočil se a vydal se chodbou pryč, ale pak se zarazil a zase se vrátil.

  "Víte, že v tomhle pokoji bydlel naposledy chlapec jménem Macbeth?" zeptal se.

  Duncan zalapal po dechu. Bylo možné, ž by pan Simon nějak věděl, čím teď prochází? Že mu Tim nechal ty nahrávky? Že by se snad vplížil dovnitř a poslechl si je? Ne, to si Duncan nedokázal představit. Jen tam stál jako opařený a netušil, co říct.

  "Vy dva jste spolu v minulosti prý moc nevycházeli," pokračoval pan Simon. "Proslýchá se, že vás chce zabít."

  Když Duncan ani na tohle nic neřekl, pan Simon si povzdechl.

  "Omlouvám se, nemohl jsem si pomoci," omluvil se. " To byl jen takový starý shakespearovský vtípek. Ale vzhledem k okolnostem asi nepříliš vhodný. Tak mě prosím omluvte."

  Pan Simon se uklonil a omluvně se usmál. Duncan sledoval, jak jde na konec chodby a schází po schodech. Proč by měl zrovna on dostat sladkou rolku a kávu? A pak mu to došlo. Přesně o tom totiž mluvil Tim; že mu pan Simon bude nosit jídlo, protože mu bude líto, že Duncan má nejhorší pokoj.

  --- ukázka je ze strany 78