Recenze - Esej o tragédii

Název: Esej o tragédii
Autor: Elizabeth LaBan

Počet stran: 320
Překlad: Štěpán Hnyk

Nakladatelství: Host

Datum vydání: červenec 2014

Anotace: Tim Macbeth, sedmnáctiletý albín, nedávno přestoupil na prestižní Irvingovu školu, jejíž motto zní: „Vejdi, přítele najdi a přítelem se staň.“ Ale přítel je to poslední, co Tim hledá — doufá jen, že absolvuje poslední ročník, aniž by vzbudil příliš pozornosti. Ale navzdory své snaze zůstat nenápadný se zamiluje do hvězdy ročníku Vanessy, přítelkyně nejoblíbenějšího studenta na škole. K Timovu překvapení Vanessa jeho lásku opětuje, ale pokud by to někdo zjistil, mohlo by to otřást jejím společenským postavením. Tim a Vanessa navážou utajovaný vztah, ale navíc se musí vypořádat s esejem o tragédii, závěrečnou prací posledního ročníku, kterou zadává nejpřísnější učitel na škole.

---------------------------------------------------------

Jsou knížky, které přečtete a ihned se můžete vrhnout na čtení další, jenže potom existují takové knihy, které přečtete a musíte na ně stále myslet. A Esej o tragédii je právě jedna z nich.

Po událostech z loňského roku se Duncan vrací do svého čtvrtého a zároveň posledního ročníku na Irvingovu školu. Jako každého čtvrťáka ho čeká psaní Eseje o tragédii a nový pokoj a v něm "poklad" od jeho bývalého majitele. Jenže je tu pokoj, který nikdo nechce. Pokoj, ve kterém dříve bydlel Tim. Pokoj, ve kterém na nového majitele čeká dopis a několik cédéček. Na těchto CD je příběh jednoho albínského chlapce a zároveň předchozího majitele pokoje, Tima, ve kterém vysvětluje, co přesně se ten loňský rok stalo.

Kniha se točí kolem tří postav - Dunacana, Tima a Vanessy. Oba mužské hrdiny mám moc ráda, jsou to sympatičtí kluci, kteří ale nepobrali moc sebevědomí. Ani se není čemu divit. Tim je albín a celý svůj život na sobě cítí pohledy lidí, ví, že na něj zírají a proto se snaží být, co nejméně vidět.
Na druhou stranu tu máme Vanessu, dívku do které se zamiloval Tim. Stále nevím, co si o Vanesse mám myslet. Přišla mi nerozhodná a v několika chvílích mi dokonce přišlo, že si s Timem jen hraje

V Eseji o tragédii se protínají dvě časové roviny - minulost a přítomnost. Přítomnost je z pohledu Duncana, který postupně zjišťuje, co se stalo ten loňský rok. A na minulost si můžeme přečíst díky Timovu vyprávění. Na začátku každé kapitoly najdete jméno momentálního vypravěče, takže se nemusíte bát, že byste se v knížce ztráceli.
Autorka na to šla opravdu chytře a použila nezvyklý způsob vyprávění. Nepoužila totiž jen dvě časové roviny a dvě postavy, ale také se tu střídá er-forma (Duncan) a CD nahrávky, tedy ich-forma (Tim). Z počátku jsem možná měla nějaké obavy, ale jen jsem začala číst, tak se vypařily. Elizabeth LaBan příběhy těchto dvou postav propojila dokonale.

Už od začátku vlastně víme, že se loňský rok stalo něco tragického a po celou dobu, kdy knihu čteme víme, že k této události směřujeme. Dostáváme určité nápovědy, takže ke konečnému výsledku bychom mohli dojít i sami, ale já jsem na to určitě nepřišla. Esej o tragédii má zajímavou  zápletku, jejíž rozplétání je jednoduše působivé.
Také bych chtěla pochválit grafické zpracování této knihy. Obálka je úžasná a já se na ni musím stále koukat a také na ni sahat. Uvnitř knihy najdete i mapu kampusu s erbem i heslem Irvingovi školy.

Čtení této knížky jsem si vážně užila. Četla jsem ji převážně večer před spaním a vždycky jsem si řekla, že přečtu tak jednu možná dvě kapitoly, ale nakonec jsem se od Eseje nemohla odtrhnou a prostě jsem musela číst dál. Je to neskutečně čtivá knížka, kterou rozhodně můžu doporučit!

Za knihu na recenzi děkuji internetovému knihkupectví Knihcentrum a knihu si můžete zakoupit tady.